Reference: Sanace

Při normálním používání objektu se má difúzní odpor jednotlivých vrstev konstrukce ve směru prostupu vodní páry difúzí zmenšovat, nebo být menší než difúzní odpor samotného zdiva. Podle různých údajů se z 1 m2 odpařovací zóny zdiva odpaří za den 0.7 až 1.2 l vody do okolní atmosféry.

Ve vlhkém zdivu dochází ke korozi železa, hliníku, mědi a jiných kovů. Soli a jejich hydráty ucpávají na povrchu zdiva póry a zmenšují přirozené odpařování vlhkosti povrchem zdiva do okolní atmosféry. Výkvěty se projevují skvrnami nebo usazeninami na stěnách v podobě prášků, shluků, krystalů, jehliček, škraloupů, kůry a někdy v podobě jakési plísně. V podstatě jde o soli, které rozpuštěné difundují na povrch omítky a při odpaření vody vykrystalizují uvedené tvary. Obvykle se tvoří v místech, kde převládá odpařování nad dopravovaným množstvím, proto pozorujeme výkvěty v zóně mezi zavlhlou a suchou omítkou. Většina výkvětotvorných solí je hygroskopická, proto při opakovaných pochodech dodává další vlhkost do stavební konstrukce, zvětšováním svého objemu dochází krystalizačními tlaky k mechanickému rozrušování, k odlupování drobných částeček a ke sprašování zdiva. Tradiční omítky se velmi brzo nasytí krystalizujícími solemi. Čím je koncentrace výkvětotvorných solí ve zdivu větší, tím je odpar vlhkosti menší. Konečná povrchová úprava omítek po stránce maleb je složitá.

Drenážní, kanalizační a odvětrávací systémy vlhkých sklepních prostor.

Podřezávání vlhkého zdiva a zarážení nerezových plechů do ložné spáry zdiva s doživotní zárukou proti působení zemní vlhkosti.

Malířské přípravky na bázi hlinky nebo kaolinu zanášejí do interiéru hygroskopický prvek, který reaguje jak s vlhkostí zdiva, tak s vlhkostí okolního vzduchu. Naprosto nevhodné jsou latexové malby a linkrustace obyčejná i polyvinilacetátová. Velmi vysoký difúzní odpor těchto materiálů zcela zamezí prostupu vodních par do okolí a vlhkost ve zdivu postupuje nahoru.

Sanační omítka má vysokou hydrofóbnost vykazující kapilární inaktivitu, malý difúzní odpor pro vodní páry a nízkou tepelně izolační vodivost, velký tepelný odpor, a tak bude i kondenzace vodních par ve zdivu omezena, protože zdivo nemůže tak rychle reagovat na snížení teploty okolí. Následkem toho nemůže teplota zdiva klesnout pod rosný bod. Odpařovací zóna z povrchu omítky se umísťuje hlouběji do zdiva a ke krystalizaci solí na povrchu omítky nedochází. Při zpomalení migrace solí na povrch omítky se také redukuje hygroskopická vlhkost, a tak je stěna opticky i tepelně stále suchá, ačkoli zdivo vždy obsahuje určité množství vlhkosti a určitý obsah solí. Sanační omítka je nehořlavá, mrazuvzdorná, odolná proti rozdílným teplotám na venkovní sluneční straně s antibakteriálními účinky.

FAKTORY ZPŮSOBUJÍCÍ VNIKÁNÍ VLHKOSTI DO STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ

• Déšť a sníh
• Stříkající voda (posypová sůl)
• Kondenzace vlhkosti
• Škodlivé soli
• Hydrostatická vlhkost
• Vadná zdravotně – technická domovní instalace
• Vzlínající zemní vlhkost

Doporučujeme předem provést stavebně technický průzkum.

Funkční sanace vlhkého suterénu každého objektu vždy vyžaduje provedení podrobného průzkumu a na základě výsledků průzkumu vypracování projektu sanačních opatření. Průzkum se mimo jiné musí zaměřit na hydrogeologické poměry okolí stavby včetně informací o propustnosti podloží a výskytu nepropustných vrstev v zásypech, zjištění vlhkosti a salinity zdiva, zjištění složení zdiva a tvaru ložných spár, zjištění polohy kanalizace a možností napojení drenáže do kanalizace, zjištění výskytu starých konstrukcí, které mohou k objektu přivádět vodu atd.